Rozhovor měsíce
Rozhovor s MVDr. Mrázem
2.6.2014 / z našeho archivu
Cukrovka u zvířat
Pacientů s cukrovkou stále přibývá. Nejen mezi lidmi, ale také mezi domácími mazlíčky. Onemocnět mohou dokonce i ptáci a plazi, nejčastěji však cukrovka postihuje psy a kočky. „Díky preventivním programům se nám v poslední době daří odhalovat stále větší počet pacientů,“ uvádí MVDr. Václav Mráz z Veterinární kliniky Anděl v Praze 5. Pokud se podaří onemocnění podchytit včas, pak mohou i zvířecí diabetici prožít úplně plnohodnotný život. Jestliže ale majitel nemoc zanedbá, může být jeho zvíře dokonce i ohroženo na životě.
Prevence se vyplatí
Cukrovka hrozí zejména zvířatům v pokročilejším věku. Sklony k tomuto onemocnění přitom mají spíše střední a malá psí plemena – například pudli, jezevčíci, ale i bíglové nebo knírači. A zejména pak zvířata, která mají málo pohybu a konzumují nadměrné množství potravy. „U koček souvisí diabetes nejčastěji s obezitou nebo s užíváním kočičí antikoncepce,“ říká doktor Mráz, „zatímco u psů, respektive u fen, spíše s účinkem pohlavních hormonů . Jestliže se podaří zachytit nemoc včas, pak bývá nejvhodnější metodou léčby cukrovky u fen kastrace. Obvykle není ani zapotřebí podávat inzulin a zvířecí pacientka je po tomto zákroku zcela v pořádku. Určitě se proto vyplatí chodit se svými domácími mazlíčky na pravidelné každoroční preventivní prohlídky, které je možné spojit s očkováním, jejichž součástí může být i klinické vyšetření krve. Právě díky němu je totiž možné odhalit zvýšenou hladinu cukru v krvi a tím i počáteční stádium diabetu. Také váhové výkyvy mohou upozornit na hrozící riziko cukrovky.
Příliš velká žízeň
Zpočátku ale cukrovka nebolí, a tak chovatel leckdy první varovné signály přehlédne. „Nemocné zvíře častěji močí a přijímá zvýšené množství tekutin,“ upozorní na nejčastější počáteční příznaky veterinární lékař. Pacienti bývají podle jeho slov také mnohdy apatičtí a projevují zvýšenou chuť k jídlu. Přestože spořádají mnohem víc potravy, než obvykle, začnou hubnout. Což bývá neklamným znamením pokročilého stádia cukrovky. Zdravému zvířeti, které má hladinu inzulinu v pořádku, slouží totiž krevní cukr v buňkách jako zdroj energie. Pokud má ovšem inzulinu málo, a nebo ho nedokáže správně využívat, hromadí se glukóza v krvi a buňky hladoví. Jestliže není cukrovka včas léčena, začnou se v těle uvolňovat látky zvané ketony, které představují náhradní zdroj energie za cukry. Zvíře může onemocnět závažnou nemocí, takzvanou ketoacidózou, při níž je někdy cítit pro níž bývá typický acetonový zápach z tlamy. V takovém případě bývá nezbytná okamžitá infuze. Nemocná zvířata v pokročilejším stádiu cukrovky mívají rovněž zhoršenou imunitu vůči bakteriálním a plísňovým onemocněním a v souvislosti s tím snáz podlehnou různým infekcím kůže, močových nebo dýchacích cest.
Někdy stačí upravit dietu
Naštěstí jen málokdy dojde nemoc do tak závažného stádia. „U fen postačí většinou kastrace a u některých lehkých forem diabetu úprava diety a redukce váhy ,“ říká doktor Mráz, „existují už dokonce hotová jídla pro psy a kočky s diabetem.“ Obvykle je však třeba nemocným zvířatům aplikovat inzulin. Některým kočkám je možné ho podávat k léčbě diabetu tablety, nikoli ale u u psů,, které léčíme insulínem v injekční formě. Majitelé zvířat si dnes mohou zakoupit pro své nemocné mazlíčky nejen inzulinová pera, ale i glukometry, s jejichž pomocí je možné kontrolovat hladinu cukru v krvi. Průběžně kontrolovat účinnost léčby a být v kontaktu s veterinářem bývá velmi důležité. Už proto, že nejen lidé, ale i zvířata mohou prodělat hypoglykémické kóma, kdy hladina cukru poklesne pod kritickou mez. A v takovém případě jde pokaždé doslova o život.
Jak pečovat o zvířecího diabetika?
*Základní dávku léku určí lékař obvykle během jednodenní hospitalizace zvířete, při níž sleduje hladinu cukru v krvi po podání inzulinu.
*Hladinu cukru v krvi, která může v průběhu hárání a po něm u fen kolísat, by měl ale majitel zvířete průběžně kontrolovat. Ať už pomocí glukometru, a nebo pomocí „papírků“, které upozorní na obsah cukru v moči.
*Majitelé by měli nemocným zvířatům nejen pravidelně (1–2× denně) podávat inzulin, ale také dbát na jejich správnou životosprávu.
*Rizikovým faktorem cukrovky je jednoznačně obezita, proto by zvíře mělo mít dostatek pohybu a nemělo by se přejídat.
*Pokud dojde k hypoglykemickému kómatu, měl by mít majitel připravený roztok cukru a co nejrychleji ho zvířeti podat.