Rozhovor měsíce
Rozhovor s MVDr. Mrázem
2.12.2011 / z našeho archivu
Jak se zrodil nápad pojmenovat veterinární kliniku zrovna tímto názvem?
V roce 1994 jsme s MVDr. Barchánkem otevřeli veterinární kliniku v Praze na Smíchově u Anděla. Název Anděl se nám zalíbil a ocitl se v názvu naší kliniky. Snažíme se být anděli strážnými našich zvířecích pacientů.
Má klinika nějaké speciální zaměření?
Ano, na naší klinice funguje tým specialistů pro jednotlivá odvětví a taktéž spolupracujeme se specialisty z jiných pracovišť. V současné době je zřetelný trend k specializaci veterinárních lékařů. Veterinární medicína se vyvíjí velmi rychle a sebelepší veterinář jí není schopen do všech detailů obsáhnout. Podobná specializace funguje i v humánní medicíně. Když jdete ke svému obvodnímu lékaři také od něj nečekáte, že vám opraví zuby, zoperuje slepé střevo nebo udělá specializované vyšetření srdce.
Jak dlouho klinika existuje? Máte představu, kolik jste za tu dobu ošetřili zvířat?
Veterinární klinku v Praze jsme otevírali v roce 1994. Našimi pacienty jsou psi, kočky a exotická zvířata. Úspěšnost své práce neměříme počtem ošetřených pacientů, ale kvalitou nabízených služeb a spokojeností majitelů.
Jak jste se dostal k povolání veterináře? Lákala vás tato práce už od mala?
Se zájem o zvířata jsem se už narodil. Později jsem absolvoval střední zemědělskou školu obor chovatel a následně vysokou školu veterinární v Brně.
Můžete vyjmenovat, čím jste v rámci své profese už stačil projít? Myslím tím, kde všude jste působil?
Škola vás vybaví základními teoretickými poznatky, ale to k provozování vlastní praxe nestačí. Je třeba projít praktickým treninkem a osvojit si komunikační dovednosti s klienty. Po absolvování vysoké školy veterinární v roce 1990 jsem nastoupil na roční vojenskou službu, kde jsem působil jako vojenský veterinární lékař a velitel družstva psovodů. Dále jsem pracoval na veterinární ošetřovně v Praze v Rybalkově ulici a následně až do roku 1994 na veterinární klinice Praze – Jinonicích.
Vzpomenete si za dobu své praxe na nějaký kuriózní případ?
Kuriozních případů je nemálo, ale mnohdy jsou spíše smutné, protože způsobují bolest zvířatům, která máme rádi. Třeba jako v případě kočky, kterou děti vykoupaly a následně chtěli usušit v mikrovlnné troubě. Lépe dopadl pejsek, který rozkousal několik žiletek nebo želva , která majitelce vlezla do hromady prádla a ta jí pak vyprala na šedesátku včetně aviváže. Někdy jde o případy úsměvné, jako třeba pejsek s polykacími potížemi, který měl v krku uvízlý kondom.
Jak časté jsou návštěvy na klinice v období svátků a s čím se na vás lidé kolem Vánoc obracejí nejčastěji?
Nejčastěji pomáháme v případě zažívacích potíží spojených s dietní chybou a kolem Silvestra se zklidňováním mazlíčků, které děsí novoroční oslavy.
Máte nějaké vánoční rady pro majitele domácích mazlíčků? Jako třeba, aby nepřejídali sebe ani svého psa apod.
Ano, vánoční rada je, aby majitelé nepřejídali sebe ani svého mazlíčka. Jinak se může stát, že se o Vánocích potkají s námi v ordinaci místo toho, aby trávili sváteční chvíle spolu doma.
Jak se díváte na vánoční dárek v podobě domácího mazlíčka?
Domácí mazlíček je velká radost, ale i závazek. Chceme-li někoho takto obdarovat musíme vědět, že bude ochoten a schopen se o něho postarat.
Jak se těšíte na letošní Vánoce?
Na Vánoce se těším moc. Chci je prožít s lidmi, které mám rád. A o trochu míň toho vygruntovat v domě a trochu víc v sobě.